Koncem června, letos už po šesté a opět za doprovodu rodiny, dětí a přátel, jsme vyrazili na vodu. Původní plány jet Otavu nám narušila nízká hladina řeky, a proto jsme měli možnost již podruhé pokořit Vltavu. A co chybělo vody v Otavě, to nám napršelo o víkendu na Vltavě.

Sraz byl ve čtvrtek večer v kempu Vltava cca 10 km od Českého Krumlova. Špatné počasí asi leckoho odradilo, neboť se nás sešlo pouze 28 odolnějších vodáků. Postavili jsme své stanové příbytky, vybalili si a k ohni nanosili různé pochutiny k jídlu i pití. Za plápolání ohně jsme popíjeli, debužírovali a celý kemp se mohl přesvědčit, že kromě dobrých obchodníků jsou holky a kluci z Abbasu také velmi nadějní zpěváci.

Ne úplně každému se chtělo ráno v pátek po deváté ze spacáku, ale nakonec jsme zmobilizovali všechny svoje síly a v 10 hodin jsme společně autobusem jeli na start naší plavby, do Vyššího Brodu. Trochu nás odrazovalo počasí, 23 km na lodi za deště opravdu není nic příjemného. Déšť naštěstí po cestě autobusem ustal. Na startu si každý vybral své plavidlo, loď či raft, a následovala jedna z nejdůležitějších procedur – uvázání lahví za plavidlo. Podařilo se mi ochutnat po cestě více různých mixů, ale největší zastoupení měla oblíbená cola s plachetnicí. Čas nás netlačil, končili jsme v kempu, kde jsme měli postavené stany, a myslím, že všichni háčkové měli stejně jako já radost, že jedeme opět Vltavu, neboť se tolik nenadřeme.

Vodu jsem jela jako každý rok s přítelem na kanoi a vypadá to, že se každý rok zlepšujeme. Letos jsme se dokonce už i shodli, kde je pravá a levá.

První jez ve Vyšším Brodu jsme raději přenesli a zastavili se na pozdní snídani, kde jsem si pochutnala na pivu a chlebu se sádlem a cibulí. Asi po 3 km jsme dosoulodili k dalšímu jezu Herbertov, který jsme zvládli jako zkušení vodáci. Následoval oběd v Rožmberku a pak poslední jez tohoto dne, kterého jsme se vůbec nebáli. Konečně vysvitlo sluníčko. Cca 1 km od našeho cíle jsme se zastavili ve slavném kempu U Fíka na ještě slavnější Fíkovici, kterou jsem raději ani neochutnala a zůstala u pivka. Těch, kdo Fíkovicí pohrdnul, však bylo opravdu málo. Před kempem, nedaleko kamene, kde sedává Nymfa, jsme se konečně všichni pořádně vymáchali. Dlouho jsem po tomto náročném dni nevydržela a chvilku po příjezdu jsem raději ulehla ke spánku. Zábava probíhala opět ve stejném rytmu a opět až do ranních hodin.

Probudili jsme se do deštivého sobotního rána a déšť neustal skoro po celý den. Moje přesvědčení, že jsem se v pátek moc nenadřela, mi vyvrátilo moje zcela rozlámané tělo. Ani kosa, která venku byla, nás do lodí moc nepopoháněla. Nakonec jsme přeci jen nasadili pláštěnky a vyrazili jsme po vodě směr Český Krumlov.

Do Krumlova, do města jezů, jsem se těšila, akorát v tomto počasí to nějak nebylo úplně podle mých představ. Po chvilce jízdy jsme se stavili na pivo v kempu U Vikinga nabrat síly a pokračovali jsme  k jezu ve Větřní, který jsme sjeli opět jako nejostřílenější vodáci. Za chvilku byl další jez Spolí. Hodně dlouho jsem se nechávala přemlouvat, abychom jej sjeli. Každá druhá kanoe se tam udělala a já opravdu nechtěla své prokřehlé tělo máchat ve studené vodě. Nakonec jsme ho sice dali, ale nabrali jsme tolik vody, že pláštěnka v tu chvíli přestala plnit svůj účel a už mi bylo jedno, jestli se někde uděláme nebo ne.  Proběhla zastávka na jídlo a hurá na další jez Na Rechlích. Do toho jsme nešli – téměř každý šel pod vodu. Ihned po kilometru zase další jez, ten jsme rovnou dali s představou, že už jsme za chvíli v cíli a převlékneme se do suchého.

Čekal nás poslední obávaný  jez Jelení lávka, kde jsme ani na chvíli nepřemýšleli a tahali loď z vody. Pak už jsme na to dupli a spěchali do cíle, který byl nedaleko pivovaru Eggenberg. Po odevzdání lodě a převléknutí do suchého jsme vyrazili směr pivovar. Při čekání na autobus jsem ochutnala dva speciály, ohřála se česnečkou a bylo mi zas dobře. Po příjezdu do kempu stále pršelo. Pojedli jsme a popili v restauraci v kempu. Zima a únava se na nás pěkně podepsala, takže do dvanácti skoro všichni již zařezávali ve stanech.

V neděli ráno po deváté jsme postupně opouštěli kemp. Bylo to fajn, počasí nám sice úplně nepřálo, ale opět jsme se přesvědčili, že přeci nejsme z cukru.

Nejlépe jsem se cítila v neděli večer, když jsem po vyprání prádla, vyčistění stanu a zasloužené horké vaně lehla na gauč a otevřela si pro změnu pivo.

Za rok nás to čeká znovu, jiná řeka, nové zážitky, už teď se těším. Doufám, že počasí nám bude za rok více nakloněno, a kdyby náhodou ne, tak vím, že jsme odhodlaní a nějaký ten mrak nás neodradí.

Fotogalerie k článku

Ze života firmy, uloženo 1.7.2011, vytisknout článek

Hodnotit článek: 113 100

Sdílet článek: |