Je 20 minut do startu. Poslední týmové foto, poslední týmové hecování a jdeme se řadit do startovacího koridoru mezi dalších 9 500 startujících. Nervozita stoupá a začínám přemýšlet, jestli jsem trochu nepodcenil zimní přípravu. Tak dlouhou trať jsem ještě nikdy neběžel. Ale cíl jsem si dal jasný: pokud zaběhnu hůře jak za 1:45:00 h, tak budu zklamán. Smělým přáním bylo přiblížit se k 1:30:00 h.

Start! Ihned od startu se pokouším držet vodiče, který běží na výsledný čas 1:30:00 h. Tempo je velmi rychlé a před 5. kilometrem to pocítím zřetelným "píchnutím" v levém stehnu. Jasné upozornění, že musím zpomalit, jinak možná do cíle vůbec nedoběhnu. Ihned polykám energetický cloumák, lehce zpomaluji a čekám, co bude s nohou dál. Bolest cítím ještě další 3 kilometry, ale pomalu ustává.

Před 10. kilometrem dávám energetický gel a na občerstvovačce zapíjím. Vodou z kelímku se spíše pobryndám, než abych ji vypil. Chybí mi zkušenosti, jak současně běžet a pít. Najednou zjišťuji, že se mi běží krásně a začínám předbíhat stále více závodníků. Na 14. kilometru si teplé počasí, pálící slunce a moje nezkušenost s pitím současně při běhu začíná vybírat svoji daň. Začínám pociťovat žízeň, na další občerstvovačku mám ještě 2 km a je mi jasné, že bude zle.

Na 17. kilometru vidím prvního zkolabovaného běžce v péči zdravotníka a přijíždějící houkající sanitku. Začínám tuhnout a toužebně vyhlížím metu dalšího uběhlého kilometru. Před 19. kilometrem vbíhám do tunelu a vidím na zemi dalšího ležícího běžce v péči zdravotníka. Vybíhám z tunelu a začínám vidět okolí rozostřeně. Nasazuji další energetickou tabletku. Krize je tady, ale přece to nevzdám a navíc začínám tušit slušný výsledný čas. Poslední kilometr vnímám již pouze jako rozmáznutý tunel diváků, který mne žene bouřlivě do cíle. Posledních 300 metrů zkouším zrychlit a na modrém koberci těsně před cílem se pokouším dokonce o sprint, který musí vypadat velmi komicky.

Probíhám cílovou pásku, otáčím se a vidím svůj výsledný čas 1:33:06 h. Cíl jsem si splnil! Dostávám na krk medaili, do ruky vodu, banán. Za 10 minut po mne přibíhá do cíle další člen našeho týmu a za dalších 10 minut další. Sdělujeme si první dojmy a čekáme na posledního člena týmu.

Po hodině marného čekání nám pomalu dochází, že se asi něco nepříjemného přihodilo. Kontaktujeme pořadatele a zdravotnickou služby. Nikdo nic neví. Po dalších dvou hodinách, kdy opakovaně kontaktujeme pořadatele, zdravotnickou službu a tísňovou linku 112, stále nic nevíme. Veškeré zázemí závodu je rozebráno, sběrné autobusy jsou již dávno v cíli a stále nic. Naše tepová frekvence je stejně vysoká, jako při samotném závodě.

Konečně první zpráva. Poslední člen týmu byl odvezen a je vyšetřován v nemocnici kousek od nás. Naštěstí je již v pořádku a může se s námi vrátit domů. Úleva. Najednou si uvědomujeme, že závod pro nás skončil až nyní v pozdních odpoledních hodinách.

Vítězný čas závodu byl 0:59:30 h. Nejlepší žena zaběhla čas 1:07:32 h. Nejlepší český výkon byl 1:08:22 h.

Fotogalerie k článku

Ze života firmy, uloženo 19.4.2011, vytisknout článek

Hodnotit článek: 11 0

Sdílet článek: |